4.kapitola
"Cítila jsem, že mě to ke Kalonovi přitahuje už od první chvíle, kdy jsem ho uviděla," řekla jsem pomalu. Nemohla jsem babičce lhát, ale to neznamenalo, že říct ji pravdu by bylo snadné. "Ale téměř všechna mláďata a dokonce i upíří k němu byli přitahováni - vlastně bylo to, jako by byli pod nějakým druhem kouzla, které na ně vrhl."
Babička přikývla. "Slyšela jsem, od Stevie Rae. Ale s tebou to bylo jiné, ne? Více než jen toto magické kouzlo, které má?"
"Ano. Se mnou to nebylo takové, že bych byla pod jeho kouzlem." Polkla jsem minulost nasucho v krku. "Nemyslela jsem si, že byl Erebus a přišel na zem, a věděla jsem, že plánuje zlo společně s Neferet. Viděla jsem jeho temnotu. Ale také jsem chtěla být s ním - ne jen proto, že jsem věřila, že i on by měl mít možnost rozhodnout se být dobrý, ale proto, že jsem chtěla jeho, dokonce přestože jsem věděla, že je to špatné."
"Ale ty jsi bojovala proti této touze, u-we-tsi-a-ge-ya. Vybrala sis svou vlastní cestu, lásky, dobra a své bohyně, a tak byl tento tvor vyhnán. Zvolila jsi lásku," opakovala pomalu. "Nechť je to balzám na rány v tvé duši."
Napjatý, panický pocit v mé hrudi se začal uvolňovat. "Můžu sledovat svou vlastní cestu," řekla jsem s větším přesvědčením, než jsem cítila od chvíle, kdy jsem si poprvé uvědomila, že jsem reinkarnovaná A-ya. Pak jsem se zamračila. Nedalo se popřít, že ona a já jsme byly propojeny. Říkejte tomu podstata, duše, duch nebo cokoli - svázalo mě to s nesmrtelnou bytostí tak jistě, jako že jeho to uvěznilo pod zemí po celá století. "Nejsem A-ya," opakovala jsem pomaleji, "ale s Kalonou jsem neskončila. Co mám dělat, babičko?"
Babička vzala mou ruku do svých a stiskla. "Jak jsi řekla, následuj svou cestu. A právě teď tě vede k měkké, teplé posteli a celodennímu spánku."
"Chvilková krize?"
"Chvilková záležitost," řekla.
"A je čas následovat svou vlastní radu, Sylvie," řekla Sestra Marie Anděla, když vtrhla do pokoje s šálkem vody v jedné ruce a pilulky v druhé.
Babička se na jeptišku unaveně usmála a vzala si od ní lék. Všimla jsem si, že se jí třásly ruce, když si dávala pilulku do pusy a pila vodu.
"Babi, nechám tě teď odpočívat."
"Mám tě ráda, u-we-tsi-a-ge-ya. Vedla sis dnes dobře."
"Bez tebe bych to nezvládla. Taky tě mám ráda, babi." Sklonila jsem se a políbila ji na čelo, když zavřela oči a opřela se zpátky do polštáře se spokojeným úsměvem, sledovala jsem Sestru Marii Andělu ven z pokoje a vystřelila na ni otázky, jakmile jsme byly v hale. "Našli jste pokoj pro každého? Jsou červená mláďata v pohodě? Máte tušení, jestli Stevie Rae poslala Erika, Heatha a kohokoli dalšího zkontrolovat oblast kolem opatství? Je tam venku bezpečno?"
Sestra Marie Anděla zvedla ruku, aby umlčela mou slovní povodeň. "Dítě, nadechni se a nech mě mluvit."
Potlačila jsem povzdech, ale podařilo se mi zůstat klidná, jak jsem ji následovala na chodbě, vysvětlovala, že ona a jeptišky udělaly útulný prostor pro červená mláďata v suterénu, poté co ji Stevie Rae řekla, že se pohodlněji budou cítit tam dole. Můj gang byl nahoře v pokojích, a ano, dali krakounům co proto.
"Víte, jste opravdu neuvěřitelná." Usmála jsem se na ni, jak jsme zastavili u zavřených dveří na konci dlouhé chodby. "Děkuji Vám."
"Jsem služebnice mé paní, a není za co děkovat," řekla prostě a podržela mi otevřené dveře. "To je schodiště, které vede dolů do suterénu. Bylo mi řečeno, že většina dětí je už tam dole."
"Zoey! Tady jsi. Měla bys to jít zkontrolovat. Nebudeš věřit tomu, co Stevie Rae udělala," řekl Damien když spěchal po schodech k nám.
Cítila jsem, jak se mi sevřel žaludek. "Co?" Okamžitě jsem se vydala dolů za ním. "Co se stalo?"
Usmál se na mě. "Nic se nestalo. Je to neuvěřitelné." Damien mě vzal za ruku a táhl mě za sebou.
"Damien má pravdu," řekla sestra Marie Anděla, přicházející dolů po schodech hned po nás. "Ale myslím, že neuvěřitelné je špatné slovo."
"Je to pravé slovo spíš strašný nebo hrozný?" zeptala jsem se.
Stiskl mi ruku. "Přestaň být takový pesimista. Dnes večer jsi porazila Kalonu a Neferet, všechno bude v pořádku."
Oplatila jsem mu stisk ruky a usmála se, abych vypadala míň vystrašená, i když jsem hluboko v srdci, hluboko v duši věděla, že to, co se dnes v noci stalo, není konec, nebo dokonce vítězství. Byl to strašný, děsivý začátek.
"Wow." Zírala jsem nevěřícně v šoku.
"Wow na druhou je lepší," řekl Damien.
"Tohle vážně udělala Stevie Rae?"
"To mi řekl Jack,"řekl Damien. Oba jsme stáli a zírali do tmy nově vyhloubené díry v zemi.
"Dobře - strašidelný," přemýšlela jsem nahlas.
Damien se na mě zvláštně podíval. "Co tím myslíš?"
"No," odmlčela jsem se, nebyla jsem si úplně jistá, co jsem tím myslela, dokonce při myšlence na tunel jsem se cítila nesvá. "Hm, to je, ehm… opravdu tma."
Damien se zasmál. "Samozřejmě, že je tma. To má být tmavé. Je to díra v zemi. "
"Mně to přijde přirozenější než díra v zemi," řekla Sestra Marie Anděla, když se k nám připojila u ústí tunelu, aby s námi hleděla do tmy. "Z nějakého důvodu mě to utěšuje. Možná to je tak, jak to voní."
Všichni tři jsme popotáhli. Cítila jsem dobře, špína. Ale Damien řekl: "Voní to úrodně a zdravě."
"Jako nově zorané pole," souhlasila jeptiška.
"Vidíte, není to strašidelné, sem bych se rozhodně schoval před tornádem," řekl Damien.
Přecitlivělý a trochu hloupý pocit jsem zahnala dlouhým nádechem a nakoukla jsem do tunelu, snažila jsem se na to dívat novýma očima a cítit to přesnějším instinktem. "Mohla bych na chvíli použít Vaši baterku, Sestro?"
"Samozřejmě."
Sestra Marie Anděla mi podala velkou, hranatou, výkonnou baterku, kterou nás prováděla od suterénu do této boční části, které říkaly kořenový sklep. Ledová bouře, která obklopila Tulsu minulých pár dní, vyřadila energii v opatství - stejně jako většinu energie ve městě. Měli plynové generátory, takže v hlavní části opatství měli pár elektrických světel, spolu s hromadou svíček, které měly jeptišky, ale neměly na plýtvání elektřiny ve sklepě, takže jediné osvětlení tady bylo z této baterky. Tou jsem svítila do díry v zemi.
Tunel byl hodně velký.
Kdybych natáhla obě ruce, jednoduše bych se dotkla obou stran tunelu. Podívala jsem se nahoru. Nad mou hlavou bylo ještě půl metru místa. Znovu jsem popotáhla, snažila jsem se najít pocit pohodlí, o kterém mluvila jeptiška, Damien to samozřejmě cítil. Nakrčila jsem nos. Tmavé místo páchlo vlhkostí, kořeny a věcmi, které se hýbou pod povrchem. Cítila jsem, jak se ty věci hýbou a kroutí pod povrchem, což mi způsobilo husí kůži.
Pak jsem se psychicky otřásla. Proč by měl být tunel v zemi tak drsný a neprůhledný? Měla jsem blízký vztah k zemi. Mohla bych ho očarovat. Neměla bych se ho bát.
Zatnula jsem zuby a udělala jsem krok do tunelu. Pak další a další.
"Hele, Zoey, nechoď moc daleko. Máš jediné světlo a já bych nechtěl nechat Sestru Marii Andělu vzadu ve tmě. Mohla by se vyděsit."
Zavrtěla jsem hlavou a usmála se, otočila jsem se a posvítila směrem ke vchodu, světlo ozářilo Damienův ustaraný obličej a klidný obličej Sestry.
"Ty bys nechtěl, aby se jeptiška bála tmy?"
Damien se zatvářil provinile.
Sestra Marie Anděla mu na chvíli položila ruku na rameno. "To je milé, že na mě myslíš, Damiene, ale já nemám ze tmy strach."
Chtěla jsem Damienovi říct, ať není slaboch, když se do mě opřel ten pocit. Vzduch za mnou se změnil. Věděla jsem, že v tomto tunelu už nikdy nebudu sama.
Prsty strachu si razily cestu po mé páteři a já měla nutkání utéct - dostat se odtud tak rychle jak to půjde a nikdy, nikdy se nevracet.
A skoro jsem utekla. Ale pak jsem si řekla, že jsem se asi zbláznila. Právě jsem čelila padlému nesrtelnému - stvoření, se kterým jsem byla spojena na duševní úrovni - a neutekla jsem. Dobrá, už se mi nechtělo utéct.
"Zoey? Co je to?" Damienův hlas zněl z dálky, když jsem se otočila zase k temnotě tunelu.
Najednou zablikalo světlo, vypadalo to jako oko nějaké podzemní příšery. Světlo nebylo velké, ale bylo jasné, způsobovalo mi to dočasné mžitky před očima, a když jsem se podívala nahoru, vypadalo to, že má příšera tři hlavy s divoce vlající hřívou a obrovskými rameny.
Pak jsem udělala to, co by udělali všichni. Nadechla jsem a zaječela, můj jekot se ozval i z druhé strany tunelu, nejspíš ozvěna. Slyšela jsem za sebou ječet Damiena a přísahala bych, že Sestra Marie Anděla zalapala po dechu.
Udělala jsem přesně to, co jsem si slíbila, že neudělám - utíkat jako o život, když jedna z hlav přestala křičet a vstoupila do paprsku světla.
"Do prdele, Zoey! Co je s tebou? To jsem jen já a dvojčata. Krucinál, tys náš vyděsila," řekla Afrodita.
"Afrodito?" Položila jsem si ruku na srdce a snažila se ho udržet na svém místě, jak zběsile tlouklo.
"Samozřejmě, že jsem to já," řekla, když kolem mě znechuceně procházela. "Panebože, seber se."
Dvojčata ještě pořád stála v tunelu. Erin držela tlustou svíčku tak pevně, až ji bělaly klouby. Shaunee stála vedle ní tak blízko, že se jejich ramena dotýkala. Vypadaly zmražené a oči měly vykulené.
"No, ahoj," řekla jsem. "Nevěděla jsem, že jste byly tady dole."
Shaunee rozmrzla první. "Vážně?" Třesoucí se rukou si otřela čelo a otočila se k Erin. "Ségra, vyděsila mě doběla?"
Erin na ni zamrkala. "Myslím, že to není možný." Zamžourala na Shaunee. "Ale ne, nic ti neudělala. Pořád jsi nádherná jako cappuccino." Rukou, kterou nedržela svíčku, si prohrábla své husté vlasy. "Způsobila, že mi vlasy předčasně vypadnou nebo zešediví?"
Zamračila jsem se na ně. "Erin, tvoje vlasy nevypadají a ani nešediví a Shaunee ty nemůžeš být vyděšená doběla. Kruci, vy jste mě vyděsily první," řekla jsem.
"Hele, příště až se budeme zase nahánět s Nefert nebo Kalonou, křič přesně takhle," řekla Erin.
"Jo, zní to jako bys ztratila rozum," řekla Shaunee když se hnala kolem mě.
Šla jsem za nimi do sklepa, kde se Damien ovíjel rukou a vypadal tepleji než obvykle a Sestra Marie Anděla právě dokončovala pokřižování se. Položila jsem baterku na silnější konec stolu přeplněný sklenicemi s všelijakými věcmi, které plavaly v nějaké tekutině, vypadalo to opravdu děsivě v té tmě.
"Ale vážně, co jste tam dole dělaly?" zeptala jsem se.
"Ten kluk, Dallas, nám řekl, jak se sem dostaneme z nádraží," odpověděla mi Shaunee.
"Říkal, že by to bylo super tady dole a tak to Stevie Rae udělala," řekla Erin.
"Tak jsme si myslely, že půjdeme dolů a přesvědčíme se samy," řekla zase Shaunee.
"A proč jsi tady dole ty?" zeptala jsem se Afrodity.
"Naše dynamické duo potřebovalo ochranu. Přirozeně se obrátily na mě."
"Jak jste se tak najednou objevily odnikud?" zeptal se Damien dřív než se začaly hašteřit.
"Úplně jednoduše." Erin šla rychle zpátky do tunelu, pořád ještě držela svíčku. Zastavila se jen o kousek dál, než jsem stála já a otočila se k nám. "Tunel se tady točí ostře doleva." Udělala krok do strany a zmizela i se světlem a pak se zase objevila. "To proto jsme se navzájem neviděly do poslední chvíle."
"Je opravdu úžasné, že Stevie Rae dokázala něco takového udělat," řekl Damien. Všimla jsem, že se k tunelu ani nepřiblížil a držel se ve světle baterky.
Sestra Marie Andela se přiblížila ke vchodu. S úctou se dotkla strany nově vyhloubeného tunelu a řekla: "Stevie Rae to udělala, ale s boží pomocí."
"Kdy mluvíte o božím zásahu, tím myslíte, že panna Marie je jen další forma Nyx?" Zahuhňání Stevie Rae z tunelu nás všechny vylekalo, až jsme nadskočili.
"Ano, dítě. Přesně tak to myslím."
"Nechci se Vás dotknout, ale to je ta nejpodivnější věc, jakou jsem kdy slyšela," řekla Stevie Rae. Když procházela kolem mě, všimla jsem si, že vypadá hodně bledě. Když se ke mně víc přiblížila, ucítila jsem něco divného, ale úsměv jí změnil tvář na tu roztomilou a přátelskou Stevie Rae. "Zoey, to holčičí ječení bylo tvoje?"
"Ehm, jo." Nemohla jsem se na ni přestat usmívat. "Byla jsem v tunelu a nečekala jsem, že se srazím s dvojčatama s Afroditou."
"Dobře, tak už to dává smysl. Afrodita je tak trochu strašidlo," řekla Stevie Rae.
Musela jsem se tomu zasmát, chytila jsem se možnosti změnit téma a tak jsem se otočila na Stevie Rae: "No, když už mluvíme o příšerách, našli jste nahoře ještě nějakého krakouna?"
Stevie Rae se podívala do země.
"Venku je bezpečno. Nic s čím by sis měla dělat starosti," dodala rychle.
"To jsem ráda," řekla Sestra Marie Anděla. "Ti tvorové byli ohavní - člověk smíchán s havranem." Zachvěla se. "Jsem ráda, že jsme se jich zbavili."
"Ale to není jejich vina," řekla náhle Stevie Rae.
"Promiňte?" zeptala se jeptiška zmateně a s trochu ostřejším tónem.
"Neprosili se o to, aby se tak narodili - všichni smíšeni kvůli znásilnění zlem. Oni opravdu byli obětmi."
"Není mi jich líto," řekla jsem a přemýšlela, proč Stevie Rae zní jako by byla na jejich straně.
Damien se zachvěl. "Musíme o nich mluvit?"
"Ne, určitě ne," řekla Stevie Rae rychle.
"Dobře, mimochodem důvod, proč jsem dovedl Zoey sem dolů je, abych jí ukázal tenhle tunel. A musím říct - je to úžasné."
"Díky, Damiene! Bylo to vážně super, když jsem zjistila, co všechno můžu skutečně udělat." Stevie Rae udělala pár kroků kolem mě do ústí tunelu, kde ji okamžitě obklopila tma, která se kolem táhla jako obrovský had. Zvedla ruce, takže se její dlaně dotkly špinavých stěn tunelu. Najednou mi připomněla scénu z filmu Samson a Delilah, starý film, který jsem asi tak před měsícem sledovala s Damienem. Obraz, který mi vyplul na mysl, byl, když Delilah vyvedl slepého Samsona mezi dva pilíře na stadiónu, aby se mu lidé posmívali. On by dostal zpět svou magickou sílu a zatlačil na pilíře a zničil by se a …
"Není to tak, Zoey?"
"Co?" zamrkala jsem, vyrušena uprostřed smutné, zničující scény, která se odehrávala v mé mysli.
"Říkala jsem, že Marie kvůli mně nepohnula zemí, když jsem dělala ten tunel, to moc Nyx. No tak, ty mě vůbec neposloucháš," řekla Stevie Rae. Sundala ruce ze stěn tunelu a podívala se na mě pohledem, který se jasně ptal: "Co se ti teď honí v hlavě?"
"Promiň, co jsi to říkala o Nyx?"
"Jen to, že si opravdu nemyslím, že Nyx a Panna Marie mají nebo společného. Ježíšova máma mi rozhodně nepomohla pohnout zemí." Pokrčila rameny. "Nechci ranit vaše city nebo něco, Sestro, ale tohle si myslím."
"Každý má nárok na svůj názor, Stevie Rae," řekla jeptiška klidně jako obvykle. "Ale měla bys vědět, že to, že něco říkáš, ještě neznamená, že to nemůže existovat."
"No, slyšel jsem už tuto myšlenku a podle mě to není zase tak špatná hypotéza," řekl Damien. "Měla by sis pamatovat, že v naší učebnici Upíří sociologie 101 je Marie ilustrovaná jako jedna z mnoha tváří Nyx."
"Ehm," řekla jsem, "Opravdu?"
Damien mě sjel přísným pohledem, který jasně říkal, že bych měla být lepším studentem a pak svým nejlepším učitelským hlasem pokračoval, "Ano. Je dobře zdokumentováno, že během přílivu křesťanství do Evropy, byla svatyně Gaea, stejně jako Nyx, přeměněna pro Marii dlouho předtím než lidé převedli do nové …"
Damien hučel dál a dál, bylo to uklidňující oproti tomu, když jsem nakoukla do tunelu. Temnota byla temná a hustá. Jen pár centimetrů za Stevie Rae jsem už neviděla vůbec nic. Absolutně nic. Začala jsem si představovat, co všechno se tam skrývá. Někdo nebo něco, co tam číhá jen pár metrů od nás a my bychom je nikdy neviděli, ne že bychom chtěli. A, to mě děsilo.
Dobře, to je směšné! Uklidňovala jsem sama sebe. Je to jen tunel. Přesto tu ten strach byl a opíral se do mě. Což mě, bohužel, naštvalo a já ten strach chtěla zatlačit zpět. Skoro jako v každým v debilním černobílým filmu, jsem udělala krok vpřed. A pak další.
Tma mě pohltila.
Moje mysl věděla, že jsem jen pár kroků od sklepa a mých přátel. Slyšela jsem Damiena jak blábolí o náboženství a božstvu. Ale moje mysl nebyla to, co mi bilo proti hrudi. Moje srdce, můj duch, moje duše - jakkoli to chcete nazvat - neslyšně to na mě křičelo, uteč! Uteč pryč! Běž!
Cítila jsem tlak na zemi, jakoby nešlo jen o díru v zemi, ale místo toho mě to mělo pohltit… udusit… polapit.
Můj dech se začal zrychlovat a zrychlovat. Věděla jsem, že musím zhluboka a rychle dýchat, ale nemohla jsem přestat. Chtěla jsem vycouvat z té tmy, která se plazila kolem mých nohou, ale jediné na co jsem se zmohla, byl půl krok zpět. Nemohla jsem donutit své nohy, aby mě poslouchaly. Tečky světel se mi třpytily v očích, oslňovaly mě, mezitím vše ostatní zešedivělo. Pak jsem padala… padala…